/
ˈɛkspɪeɪt/
v.
 atone for (guilt or wrongdoing).
Derivative
- expiable adj.
  - expiation n.
  - expiator n.
  - expiatory
  
/ˈɛkspɪət(ə)ri, ˌɛkspɪˈeɪt(ə)ri/
 adj. 
Etymology
C16 (earlier (ME) as expiation): from L. expiat-, expiare ‘appease by sacrifice’ (based on pius ‘pious’).